A opět na brusle

Po zkušenosti z minulé neděle, kde se pro fronty na stezce nedalo ani pořádně rozjet, jsem vyrazila brzo (no, deset není zase tak brzo) ráno. Svěží jarní vzduch, nikde nikdo (skoro), vítr ve vlasech ... paráda :-) A za to spálené rameno to vážně stálo.

I v Praze

může být hezky.

Zamilovala jsem se

do Owena. Tak moc bych ho chtěla mít doma, dotknout se ho, pomuchlat ho, ochránit ho ... Působil celou knihu tak bezbranně, i když vlastně vůbec nebyl. Nádherná knížka, která mne po dlouhé době dostala.

Další vyjížďka

na bruslích. Cesta tam (cca 10 km) ještě šla, ale cesta zpátky už byla hotové utrpení. Ještě že do konce týdne už mám jenom odpolední, takže až se vrátím z práce, bude už na brusle pozdě. Musím nabrat síly.

Na palačinky

je v naší rodině expert manžel. Já je tedy umím taky (ale hlavně mu to neříkejte nebo je bude odmítat dělat :-), ale samozřejmě ne tak dobré. A dneska jsem zkusila pohankové. A samozřejmě na klasické palačinky mého muže neměly :-)

Lodě na vodě

Tuhle si koupíme. Viď, muži? I s tím autem :-)

Tahle akce probíhala celý víkend u nás na nábřeží. Loďky tam měli moc pěkné, ale platilo se vstupné a já u sebe neměla ani kačku, takže jsem jenom okukovala z dálky. A i letadlo tam měli.

Konečně

jsme se s bruslema dočkaly a mohly jsme vyrazit ven. Najely jsme spolu asi 12 km a to byl po té nicnedělací zimě pořádný výkon.

Páteční večer

jsem strávila se svojí spolubydlící. Zašly jsme si do kavárny našeho společného známého, která se nám moc - až na nepříjemnou servírku - moc líbila. Pak jsme se ještě prošly pasážemi a skončily jsme se stáčeným vínem v pet lahvi na Vyšehradě. Počasí na to sice ještě moc nebylo, ale to nás ani trošku neodradilo.

Na nákupy

jsem dneska po práci vyrazila se svojí šéfovou. Nic jsme tedy nepořídily, ale aspoň jsme si zašly na kafíčko a menší zákusek.

Ranní procházka

po vylidněném Vyšehradě, to je panečku něco!!! Sluníčko už lehce svítilo, ptáčci zpívali o 106 a příroda začíná být konečně krásně svěže zelená. Moc příjemné se takhle ráno projít před celodenním sezením v kanceláři :-)

Brusle

na svůj první křest čekají už asi měsíc a pořád se nemůžou, chudinky, dočkat. Dneska to vypadalo, že už už, ale sotva jsme spolu vylezly ven, tak začalo pršet, takže jsme to vzdaly a nechaly naši první společnou vyjížďku na jindy. Jsem z nich úplně unešená, mám je v pokoji opřené o stěnu a pořád je chodím okukovat. Občas na nich jezdím i doma, na těch parketách to dělá krásný randál. Teď mě napadlo, že je to asi nejdražší věc, kterou jsem si kdy koupila, když nepočítám technické věci jako komp a foťák. Taky mě stály celé jmění, ale doufám, že ta zábava, co si spolu užijeme, bude stát za to :-)

Sobota

se tedy moc nevyvedla. Od rána bylo počasí střídavé, chvilku svítilo sluníčko, pak zase pršelo. Po obědě jsem se vydala na krátkou (ne z mojí vůle krátkou) procházku podél Vltavy. Asi po půl hodině se spustila pěkná přeháňka, takže domů jsem došla mokrá jak myš, ale bylo to osvěžující.

Londýn podruhé

Londýn

na mě po měsíci opět čekal. Tedy ani ne tak Londýn, jako spíš manžel a dva nezbední kocouři. Kolikrát ještě mě tahle návštěva ještě čeká? I když miluju cestování, hrozně bych si přála, aby tohle nešťastné období bylo už za námi. I když to zatím vypadá, že zůstane pouze u přání ... Chjo.

Ženy v pokušení

asi netřeba k tomu víc dodávat, než že tenhle nový český film vřele doporučuju. Nasmála jsem se i nabrečela a už dlouho se mi takhle český film nelíbil.

Diskrétně

na záchod si můžete dojít v jedné z pražských hospod, když požádáte u výčepu o klíč od WC :-)

Praha-Žvahov

Na tohle místo jsme dojeli v sobotu vláčkem motoráčkem. Ani jsem netušila, že i v Praze může být takhle pěkně. Přes týden ani není co fotit, za to o víkendu nevím, kterou z fotek mám vybrat jako první.