Ženy v pokušení

asi netřeba k tomu víc dodávat, než že tenhle nový český film vřele doporučuju. Nasmála jsem se i nabrečela a už dlouho se mi takhle český film nelíbil.

Diskrétně

na záchod si můžete dojít v jedné z pražských hospod, když požádáte u výčepu o klíč od WC :-)

Praha-Žvahov

Na tohle místo jsme dojeli v sobotu vláčkem motoráčkem. Ani jsem netušila, že i v Praze může být takhle pěkně. Přes týden ani není co fotit, za to o víkendu nevím, kterou z fotek mám vybrat jako první.

Za kulturou

jsme dneska s M. vyrazili do Činoherního klubu na hru Impresário ze Smyrny. Byla to neskutečná blbost a jediný, kdo to tam táhl byl Petr Nárožný.
Ještě před tím jsem si uvařila moje oblíbené jídlo a přikládám jeho fotku :-)

Nedělní odpoledne

jsem strávila se svojí spolubydlící. Nejdřív jsme se vydaly na Staroměstskou radnici na výstavu Czech Press. Fotky jedna nádhera vedle druhé, ale ta témata ... Až je z toho člověku těžko u srdce. Pak jsme zkoukly Prahu z věže a pokračovaly na další výstavě, tentokrát na Novoměstské radnici s názvem Škaredá středa. Fotky z bombardování Prahy ze 14. 2. 1945. Takže další neveselé téma. No a večer jsem to završila filmem Marley a já, kde jsem Marleyho smrt pořádně obulela. Takže to byla celkem pozitivní neděle :-)

Na srdce

jsou Poděbrady :-) A protože to moje je poslední dobou hodně pochroumané, tak tam jsem se taky vypravila v sobotu odpoledne na sraz ze školy. Před samotným srazem jsme se ještě se dvěma bývalými spolužáky šli projít a pořídili pár fotek. A když tedy mám jednou za měsíc ukázat svoji fotku, tak jednu přidávám :-)

Večer

jsem šla na kafe se svojí známou. Neznáme se moc dlouho, myslím někdy od října, poznaly jsme se v letadle na cestě do Londýna a od té doby jsme se viděly jednou. O. má přítele jihoameričana žijícího v Londýně a řeší, jestli se za ním odstěhovat. Jsou spolu už asi 3 roky a moje rada zněla jednoznačně - musíš zkusit bydlení s ním, jinak nepoznáš, jestli by to s ním šlo nebo ne. Pořád váhá a neví. Ještě má v záloze kluka z Čech, se kterým byla párkrát venku. Ve stejném věku jako ona, taky by chtěl založit rodinu. Takže mne na konci našeho setkání překvapila úvahou, že uvidí jak ten v tom Londýně se ke všemu postaví a když to nedopadne moc dobře, tak prostě bude s tím Čechem, i když ho tedy moc nezná. Jak jednoduché, že? Tak proč já pořád řeším problémy s D., když je vlastně jednodušší si najít někoho nového, se kterým takové problémy nebudou :-)

Jaro

přišlo dneska ke mě do kanceláře, i když venku to stále ještě vypadá na tuhou zimu. Dostala jsem tuhle krásu od M.. A o to větší mi udělala radost, že je právě od téhle osoby. A jsem vlastně hrozně vděčná, že přišla do mého života a svým způsobem ho hrozně moc obohatila. V téhle době, kdy se podstatné věci v mém životě hroutí, je právě ona tím světlým bodem. Něčím, na co se každý den můžu těšit a co mi dělá radost. Takže jeden vzkaz speciálně pro ni: MVR. Ona už bude vědět :-)

Vzpomínka na Ni.

Bylo by jí jistě líto, kdyby se tady na mých stránkách neobjevila a mě taky. K mému životu neodmyslitelně - i když to tak kolikrát asi ani nevypadalo - patřila skoro 16 let. Byla úžasná
a nejlepší, co jsem kdy mohla mít.
Chybí mi. Chybí mi každý den, když zapínám počítač a na ploše vidím její fotku, chybí mi pokaždé když jedu za mami domů a ona nestojí nahoře na schodech a necení radostí zuby. Bez ní je tam doma tak nějak prázdno, neúplno ... Chtěla bych ji ještě jednou vidět, ještě jednou jí pošeptat, jak moc jsem ji měla ráda a že jedinou špatnost, kterou kdy provedla byla, že od nás odešla.

Víkend

jsem strávila u mamky. Byla jsem tam od pátečního večera do nedělního večera. Takže za tyto dny přikládám 3 fotky našeho aktuálního zvířectva. Je to docela mazec mít v bytě 1 + 1 dva psy. A k tomu jsem ještě našla nedavno venku kočku, kterou si asi nebudeme moct nechat. Přeci jenom už takhle je tam těsno. Každopádně smekám před mamkou, že je takhle zvládá a je na ně sama. Nezdá se to, ale péče o ně je docela zabíračka. I když bez nich by už to dneska nebylo ono.

Bagetky

jsem pomáhala dneska vytvářet v práci. V popisu práce tohle nemám, ale svoji kancelářskou práci jsem měla všechnu hotovou, tak jsem se šla potěšit k holkám na studenou kuchyni. Jsem tam s nimi ráda, jsou hrozně fajn. Člověku se tam hned zvedne nálada a přijde na lepší myšlenky. A bagetky se mi povedly jedna báseň. No nevypadají lákavě? :-)

"Cirkus

mi z toho uvázali!!" S těmito slovy se dneska ráno přiřítila šéfová do práce. Chtěla koupit nějaký hezký jarní dárek pro kolegyni a než se stačila otočit, paní se prý nějak rozjela a vzniklo z toho tohle. Na můj vkus tedy taky trošku moc. A navíc celá ta krása stála pouhých 450,- Kč :-)

Špatná nálada

se mě chytla dneska ráno a do večera se mě ne a ne pustit. Tak nějak to na mne dneska všechno sedlo. Hlavně celá situace kolem D. Pořád mi to celé běželo v hlavě znova a znova a za tím vším se míhala otázka Proč?? Nechápu to a asi to nikdy nepochopím. Nechápu, jak mohl ... Je mi z toho vážně smutno. A ještě větší při představě nadcházejícího jara a léta a toho, že tu v tomhle velkoměstě nikoho nemám a že tu budu sama a že budu mít ještě větší depku :-) Tak jsem si dala večer hodinovou procházku domů z práce a pořídila pár fotek. A hned je trošku líp. Musí. Ono to totiž ani jinak nejde.
Kvalita obrázků tedy nic moc. Na focení v takové tmě by to chtělo lepší foťák.

Narozeniny

slavila dneska kolegyně v práci, tak jsem si hned musela vyfotit růže, které jsem jí vlastnoručně vybrala :-) Jinak začínám mít pocit, že bude pěkná fuška najít každý den něco, co by stálo za vyfocení. Ale zatím mě to baví. Je to dobré.

Výlet

za sestrou do Liberce se povedl. Akorát jsem si vzala foťák bez paměťové karty, takže jsem všehovšudy nafotila asi 4 fotky, protože víc se jich na paměť foťáku nevejde.
Jinak na horách bylo krásně slunečno, ale strašně foukalo, takže z plánované procházky nakonec nic nebylo.

Poprvé ...

si píšu blog a stávám se tak členkou Projektu 365. Myšlenka je to zajímavá a jsem víc než zvědavá, jak dlouho mi toto nadšení vydrží. Doufám, že se z Projektu 365 nestane třeba Projekt 30 nebo něco podobného.
Tak první fotka tohoto blogu je celkem jasná, vzhledem k dnešnímu počasí. Jak říká moje šéfová - je to od toho počasí hrozně neseriózní jednání. Nechá vás namlsat jara a pak nic.
Z práce moc hezký výhled nemáme, ale to podstatné se, myslím, zachytit podařilo.